Menu

3. Historie kulturního domu

 
 
   Otevřením pohostinství byla splněna první část pozměněného volebního programu a a počalo se pracovat na druhé části - výstavbě sálu. Technická dokumentace ke stavbě byla připravena firmou TESKO Praha již koncem roku 1973. Jednalo se o výstavbu sálu přímo napojeného na budovu „Pohostinství".
 
     Bylo využito příhodného počasí v únoru a 15.02.1974 se započalo s bagrováním základů. Od tohoto dne se na kulturáku pracovalo denně včetně sobot a nedělí. Stavbu řídil vedoucí výstavby p. Jan Král, t.č. důchodce, na stavbě celoročně pracovali zedník Jan Kout, Josef Heřman (noční hlídač v JZD). JZD poskytlo vydatnou pomoc tím, že uvolnilo zedníka Jana Žamberského a další pracovníky dle možností. Práce velkého rozsahu jako betonování podlahy a jiné zabezpečovali brigádnicky členové místních organizací (ČSPO, MNV, ČMS, SSM, ČSSŽ a i ostatní občané obce. Zapojili se i chaluáři. Celkem bylo na stavbě odpracováno 12 960 hodin, z toho brigádnicky 9 385 hodin.
 
     Na stavbu sdružilo JZD finanční prostředky ve výši 200 000 Kč, a zakoupilo 3 lustry hodnotě 25 000 Kč. Dále oskytlo zdarma veškerou do ravu, což ředstavuje částku 28 400 Kč. Poděkování za JZD patří zejména předsedovi s. Stanislavu Skalickému, který měl pro tuto stavbu plné pochopení.
 
     Konstrukce stavby je dřevěná, obestavěná cihlovým zdivem. Konstrukci, obkladovou výplň a vše co je ze dřeva včetně balkonu a stropů provedla firma TESKO Praha jejímž ředitelem je Václav Rod, čepřovický rodák, který se vyučil tesařem u p. Šavla v Paračově a pak vystudoval průmyslovou školu ve Volyni. Využil v závodě pracovní rezervy a materiálové zdroje prospěl svému rodišti. Pomoc jeho závodu byla veliká, bez ní by nebylo možno v tak krátké době výstavbu ukončit. Firma provedla práce v hodnotě cca 420 tis Kč.
 
     Venkovní zdivo a omítky provedlo Zemědělské stavební sdružení Strakonice a Domovní správa z Volyně. Elektroinstalaci zajistila STS Strakonice, topení OSP Strakonice.Celkový náklad na výstavbu KD činil cca 1 milion korun, hodnota díla je 1 a půl milionu korun.
 
     Rychlost tempa výstavby dokládá ta skutečnost, že první práce byly zahájeny počátkem roku a o pouti 1. září se v sále na provizorním parketu tancovalo. Ke konci roku byl sál prakticky dokončen a 31.12. zde Myslivecké sdružení Mlaka pořádalo „Poslední leč". Účast byla přes 600 osob, na tuto dobu nadprůměrná. Účinkovala hudba ČZM Strakonice a včetně tomboly bylo vybráno přes 11 000 Kč. Pohostinství utržilo přes 26 000 Kč.
 
     7.února 1975 byla provedena slavnostní kolaudace a sál byl předán do užívání. Předání se zúčastnili zástupci ONV předseda s. Karel Kolesa, náměstek s. Mojmír Tlach. Dále byli přítomni zástupci podniku TESKO Praha, ředitel Václav Rod, vedoucí a mistři pobočných závodů hlavně z Březnice a také dělníci, kteří zde pracovali. Přítomna byla též zástupkyně SBČS Strakonice. Obec zastupovali předseda MNV Václav Řízký, tajemník Vladislav Novák, vedoucí výstavby Jan Král, poslanci MNV a občané. Úvodní slovo měl tajemník MNV Vladislav Novák, který v krátkém referátu ocenil pracovní úsilí a elán občanů a organizací a poděkoval za finanční pomoc ONV Strakonice. Předseda ONV s. Kolesa ocenil úsilí funkcionářů MNV a občanů obce neboť toto dílo - sál o rozloze 450 m2 s nákladem 1 milion korun se podařilo vybudovat v akci „Z" ve velmi krátké době.
 
     S bagrováním základů se započalo 15. února 1974 a za rok 7. února 1975 už mohla být stavba kompletována a oficiálně předána veřejnosti. Sál svou rozlohou a vnitřní vybaveností patří k nejlepším v celém okrese. Spolu s přilehlým Pohostinstvím bylo vybudováno dílo za 1 700 000 Kč. Předseda ONV s. Kolesa přestřihl pásku, kterou drželi Jan Král a Jan Kout (oba důchodci), kteří se na výstavbě nejvíce podíleli. Pak následovala prohlídka sálu, beseda při níž byly předány dárkové koše pánům Královi a Koutovi a Josefu Heřmanovi. Následovala pak veselice, pohoštění vepřovou pečení (vepře darovalo JZD), zapitím douškem plzeňského a poslechem i tancem při vojenské hudbě z Prahy. Veselí se protáhlo do čtyř hodin do rána. Za výborné pohoštění si zaslouží pochvalu pan Fr. Kašpírek z Jiřetic a kuchařky p. Nováková z Jiřetic, p, Tesařová z Čepřovic ap. Chylová z Kváskovic (všechny Marie).
 
     Správcem sálu byla pověřena radou MNV p. Marie Kosová, vedoucí Osvětové Besedy v obci. Během léta byla provedena přístavba kotelny k sálu, aby bylo oddělené topení sálu a pohostinství.
 
     Dne 20.05. byla za účasti zástupců nadřízených složek konána veřejná schůze ke zhodnocení soutěže Národních výborů za rok 1974. Obec obdržela „Čestné uznání II. Stupně" od KNY a 50 000 Kč odměny.
 
     Dne 28.10. navštívil obec předseda vlády Lubomír Štrougal, který si se zájmem prohlédl Pohostinství a Kulturní sál a pobesedoval s občany a zástupci složek do večerních hodin. Během roku byl sál již plně využíván pro pořádání zábav a jiných kulturních akcí.
 
Zajímavosti:
zábav bylo za rok 25 a účastnilo se celkem 7 800 platících účastníků, vstupné na zábavy bylo 15 Kč. Při plesu dne 8.3. těsně před zahájením seskočil z postranního balkónu na parket jakýsi Jan Hazuka ze Strunkovic nad Blanicí. Byl pravděpodobně v podnapilém stavu nebo chtěl být hrdinou večera. Při dopadu uklouzl na parketách a pohmoždil si nohu, přerazil nosní kost a utrpěl otřes mozku. Byl převezen do strakonické nemocnice. Výška skoku byla 4,5 m. 27.8. účinkoval v sále 50 členný dudácký soubor z Rumunska v rámci Dudáckého festivalu ve Strakonicích.
Tolik výpisy z Obecní kroniky.
 
Z paměti pana Nováka co se v kronice nepíše :)
 
     Tak ještě pár poznámek z paměti. V týdnu pracovali důchodci případně uvolnění pracovníci z JZD nebo zaměstnanci na dovolené. Organizace pořádaly brigády na větší akce třeba betonování, pokládání kanalizace, ženy prováděly úklidy apod. Brigády byly skutečně zdarma, jediná odměna bylo pití a někdy svačina- když se pracovalo celý den. Pro občany to tehdy byla i otázka prestiže neboť byly i hlasy závisti a nepřejícnosti z okolí a ty bylo třeba přesvědčit, že jsme si to vzali za své a že to zvládneme. Své udělaly i známosti funkcionářů MNV, dobré oko u nadřízených orgánů a možná i trochu zdravé drzosti v začátku výstavby. Důležité bylo třeba i to, že ředitel filmy TESKO Praha p. Rod byl čepřovický rodák a byl ochoten pro svou rodnou obec něco udělat a vzal si to za své.
 
     Kulturák byla z počátku vyloženě partyzánská akce, kdy si obec (resp. představitelé obce) vzala zodpovědnost za to, že bude stavba včas ukončena a řádně profinancována. Při otevření hospody (v lednu) pak došlo k tomu, že pravděpodobně předseda MNV se vsadil s předsedou ONV, že se na čepřovickou pouť tj. první neděli v září se bude v sále tancovat. Postavit za 8 měsíců takovou stavbu se zdálo vyloženě nemožné - zvláště když nebylo ještě zajištěno financování. Spojením výše uvedených záležitostí a zejména nadšení občanů při brigádách se navzdory všem skeptikům podařilo obci sázku vyhrát a jak je zachyceno i v kronice o pouti se tancovalo. Sice na provizorním parketu, protože podlaha nebyla hotova, ale tancovalo se.
 
     Jak výše uvedeno tento husarský kousek nám vydobyl i dost závisti v okolí. Na zábavy a plesy sem jezdili lidé i ze Strakonic, Písku a širokého okolí. Nelze se divit Strakonickým, že záviděli, vždyť Čepřovice měly největší sál v okrese a návštěvnost o které si mohlo okresní město nechat zdát. To se projevilo i velkým zájmem kontrolních orgánů, takže kontroly z odboru kultury a plicie byly prakticky na každé akci. Pořadatelská služba musela mít 15 členů plus dva hasiče v uniformě a nesměli pít alkohol - bylo kontrolováno! Někdy byly problémy s kapelou - některé měly lokální zákazy (Arakain, Odyssea) a různým orgánům se nelíbilo, že u nás účinkovaly. Většinou to byla holá závist ale znepříjemňovala život. Vyvrcholením byla monstrakce proti Párkánu, ale to už je jiná kapitola. Kulturák hodně pomohl organizacím v obci zejména finančně a to se zase projevilo aktivitou těchto organizací a pomocí obci.